Danuška si chtěla uvít věneček, vzala jsem ji kus nad dům...
D: Kde teda jsou ty tvoje hvozdíky?
Já: Nelekni se, nad tebou jsou kozy!
D: Jé, ty jsou veliké! Alespoň tááákhle!
D: Jé, tyhle kytičky budou akorát!
D: Fuj! Běž pryč!!! Já nejsem k jídlu!! Lído, ať mě nechá!
D: Emice jedna, nech toho taky!
D: Ale nebála jsem se jich, i když jsou ještě větší, než jsem si myslela...
J: Kde to jsem? To je džungle...
J: No sláva, už jsem myslel, že se z toho nedostanu!
J: Jé, dobrý den! Já jsem Julián, kam jsem se to dostal?
D: Ahoj, já jsem Dana. Tady jsi v Příkosicích. Pojď s námi!
J: A to bych mohl?
J: Já jsem totiž půlelf a mezi čistokrevnými se mi moc nelíbilo, tam, co jsem žil jim to většinou vadilo. Tak jsem utekl...
D: Lído, že může jít s námi? Juliáne, u nás by se ti líbilo. Už u nás jeden elfík je, ale ten je ještě mrňavej. Přišel sem za bráchou, ale ten se bude stěhovat...
J: (No jo, ale jak mě přijmou?)
J: Tak já to u vás zkusím...
D: Chci si uplést věneček, tak mě Lída (to je naše bytná, víš?) vzala sebou na kytičky. Ještě, že jsme tam šli! Alespoň teď budu mít taky kamaráda...
D: Už to mám hotový! A ještě mi nějaké zbyly do vázy. Snad bude mít Kristýna radost...
D: Sluší mi?
Já: To víš, že ano! :-)
D: Juliáne, koukni! Snad se nestydíš?
J: Neee. Tady jsem ti svázal ten zbytek. (Ježišmarjá, co jí mám na to říct! Jasně, že se stydím. Dyť já se vůbec neumím s holkama bavit! Elfky u nás byly děsně nafoukaný a vůbec by se se mnou nebavily...)
D: Tak jdeme ještě na jahody! Teda, tady jich je...
J: Opravdu! A jsou dobré!
D: Lído, prosímtě, podáš mi ten košík?
D: Týno, něco ti nesu. (A někoho vedu...)
Š: Já jsem vám to říkal, že už zrajou! Týno, já si jednu vezmu...
K: Ale jen jednu! Něco vám z nich udělám...
Š: Do mě by se stejně víc nevešlo... :-D
Kdo jsi? Ty jsi taky ELF!!!
J: Jenom půlelf...
D: Tak pojď, neboj, Týna tě neukousne.
J: Ahoj, já jsem Julián. Dana říkala, že bych tu mohl zůstat?
K: Tak se mi ukaž.
Š: To bys mohl být v pokoji se mnou! To by bylo príma!
